(Viscerální – vnitřní) Viscerální terapie je součástí parietální osteopatie. Používá se k harmonizaci a úpravě funkcí jednotlivých vnitřních orgánů břicha, podbřišku, hrudníku, krku (štítná žláza) i hlavy (mozek a mícha).
Při ošetření viscerální terapií se používají techniky mobilizace jednotlivých orgánů (to je nezbytné především při jizvách, srůstech a slepeninách ve tkáních, hlavně po všech operacích a zraněních) a nápravy motility jednotlivých orgánů. Viscerální mobilita je pohyb mezi dvěma orgány nebo mezi orgánem a jinou částí těla. Viscerální motilita je vnitřní pohyb orgánu. Jedná se pravděpodobně o rytmický pohyb od místa vzniku orgánu u embrya během nitroděložního vývoje směrem k postnatální konečné pozici orgánu v lidském těle. Frekvence rytmického pohybu – motility – je 7x za minutu. V rámci ošetření viscerální terapií se uvolňují také kloubní a svalová omezení a omezení vazů a fascií. Proto je vhodné provádět ošetření viscerální terapií také u bolestí a omezení pohybu páteře a kloubů, které nereagují na obvyklé způsoby terapií.
Indikace Viscerální terapie:
Chronický zánět, porucha funkce (hypofunkce, hyperfunkce orgánů i žláz s vnitřní sekrecí), nesprávná poloha orgánu, po všech operacích a zraněních, podpora zvýšení imunity (ošetření střev, sleziny a brzlíku), bolesti a omezení pohybu páteře a kloubů, psychické problémy atd.
Kontraindikace Viscerální terapie:
Akutní zánět (mimo akutní zánět močového měchýře – v tomto případě přináší ošetření viscerální terapií velkou úlevu), rakovina, velká bolest, aneurisma aorty, akutní trombózy, horečnatá onemocnění
Ošetření Viscerální terapií je vhodné kombinovat s technikami Kraniosakrální terapie.